Významní badatelé v oblasti genetiky 20. století
Friedrich Miescher – švýcarský lékař
V hnisu seškrábaném z obvazů objevil roku 1869 neznámou složitou substanci. Tato látka byla přítomna v jádrech buněk a jak se později ukázalo, vyskytovala se i v buňkách tak odlišných organismů, jako jsou ryby či houby. Byla označena jako nukleová kyselina (jádro-nukleus).
Thomas Hunt Morgan - americký genetik, zoolog
* 25. 9. 1866 Lexington/USA
† 4. 7. 1945 Pasadena/USA
Nobelova cena za medicínu a fyziologii 1933 "za objevy o funkci chromozomů jako nositelů dědičnosti"
Studoval na Kentucké Univerzitě, postgraduální studia morfologie a fyziologie absolvoval na univerzitě Johna Hopkinse. V roce 1904 byl jmenován profesorem experimentální zoologie na Kolumbijské Univerzitě v New Yorku, od roku 1928 vedl biologické laboratoře technologického ústavu v Pasadeně. Přes různé teoretické a experimentální práce se dostal k výzkumu genetických zákonitostí, který prováděl na ovocné mušce (Drosofila melanogaster). Pozorováním jejích chromozomů dospěl k závěru, že nositelem dědičnosti jsou jejich malé útvary - geny. V roce 1912 představil teorii o uspořádání genů v chromozomech. S Mendlem patří k zakladatelům moderní teorie dědičnosti. Na základě rozborů velkého množství pokusů s octomilkou prokázal, že geny ovládající mendelisticky dědičné znaky jsou umístěny na chromozomech v lineárním pořadí za sebou zvaných lokusy.
Hermann Joseph Muller - americký biolog
* 21. 12. 1890 New York/USA
† 5. 4. 1967 Indianopolis/USA
Nobelova cena za medicínu a fyziologii 1946 "za objev mutací vyvolaných působením rentgenových paprsků"
Na Kolumbijské univerzitě v New Yorku studoval biologii, genetiku, později zoologii a fyziologii. Od roku 1915 pracoval v mnoha renomovaných ústavech a laboratořích - v Houstonu, v Berlíně, Leningradu, Moskvě, Edinburgu.Ve svých výzkumech se zabýval hlavně genetikou. Navázal na Morganovy genetické výzkumy (NC 1933), rozšířil vědomosti o funkci chromozomů a genů, věnoval se problematice mutací. Zjistil jejich škodlivost pro organismus, zkoumal vlivy, které mutace způsobují. V roce 1926 získal důkazy, že rentgenové záření způsobuje neobvyklé množství genových mutací a chromozomálních změn. Tento objev byl základem dalších biologických, medicínských a genetických výzkumů.
S.A.Waksman - USA
Nobelova cena za: „metodu chromatografie“ roku 1952
A.Kornberg a S.Ochoa – USA
Nobelova cena za „Objasnění mechanismů syntézy nukleových kyselin“ roku 1959
James D. Watson
*1928 Chicago
Doktorský titul získal roku 1950 na univerzitě v Idianě. Jeden rok 1950-1951 se věnoval postgraduálnímu výzkumu v Kodani, dva roky poté v Cavendishově laboratoři univerzity v Cambridgi v Anglii. Zde ve spolupráci s Francisem Crickem objevil strukturu dvojité šroubovice deoxyribonukleové kyseliny, DNA. V současnosti je ředitelem laboratoři v Cold Spring Harbor ve státě New York.
V roce 1962 byla PhD Watsonovi spolu s vědcem Francisem Crickem a Mauricem Wilkinsem Nobelova cena za objasnění struktury proteinů.
Louise Brownová
Roku 1978 provedla první oplodnění ze zkumavky (in vitro) přidáním spermatu k vajíčku.
M.delbrück, A.D.Herhey a S.E.Luria – USA
Nobelova cena za „výzkumy v oblasti replikace DNA a struktury virů“ roku 1969
W.Arber, A. Nathans a H.O.Smith
Nobelova cena za „objev tzv. restrikčních enzymů, kterými lze specificky štěpit DNA“ roku 1978
P.A.Sharp a R.J.Roberts
Nobelova cena za „objev mozaikové struktury genů vyšších organismů“ roku 1993
Ch.Nüssleinová-Volhardová, E.B.Lewis a E.Wieschaus
Nobelova cena za „popis základního principu mechanismů genetické regulace vývoje organismů“ roku 1995
Robert Horvitz
*8.5. 1947
Absolvoval matematiku a ekonomii na MIT a biologii na Harvardově univerzitě, kde v roce 1974 titulu doktora věd. Roku 2000 byl jmenován profesorem biologie na MIT. Za své výzkumy již obdržel několik cen, například mezinárodní cenu Gairdnerovi nadace či prestižní cenu Alfreda P. Sloana juniora z Nadace General motors pro výzkum rakoviny.
John Sulston
*27.3. 1942
Již 30 let se věnuje studiu milimetr velkých červů. Jeho revoluční objevy spojené s výzkumem genomu hlísta Caenorhabditis elegans jsou jako zkušební běh a příprava k dosažení hlavního cíle: zmapování lidského genomu.
Sydney Brenner
*13.1. 1927
Vystudoval medicínu na Witwatersrandské univerzitě. Vědci Sydney Brenner, John Sulston a Robert Horvitz se dělí o Nobelovu cenu za lékařství a fyziologii. Získali ji za významné objevy při výzkumu genetických vlivů na vývoj orgánů a na odumírání buněk roku 2002. Na modelových systémech s využitím červa ze skupiny hlístů Caenorhabditis elegans laureáti identifikovali klíčové geny regulující vývoj orgánů a řízené odumírání buněk. Jejich objevy by mohly vrhnout nové světlo na vývoj mnoha nemocí, včetně AIDS a neurodegenerativních nemocí (Alzheimerova, Parkinsonova,...)