Tuberkulóza
Infekční onemocnění, známé též pod zkratkou TBC (a dříve i pod názvy souchotiny či úbytě), které je vyvoláváno bacilem , Mycobacterium Tuberculosis. V dřívějších dobách patřila tuberkulóza k celosvětově nejrozšířenějším onemocněním a k hlavním příčinám úmrtí v dětství a mladém věku. V polovině 19. století zodpovídala v Evropě za zhruba čtvrtinu všech úmrtí. Ve vyspělých zemích výskyt tuberkulózy výrazně poklesl, avšak ani dnes není její výskyt (např. u zdravotnického personálu v USA) zanedbatelný.
PŘÍČINY
Infekce se přenáší z člověka na člověka prostřednictvím kapének dostávajících se do ovzduší při kašli nebo kýchání. Pronikne-li bakterie při dýchání do plic, začne se zde rozmnožovat a vytváří infekční ložisko. Reakce imunitního systému pak většinou další šíření infekce zastaví, a ložisko se hojí jizvou.
Nicméně asi v pěti procentech případů se primární infekce šíří prostřednictvím lymfatických cév do lymfatických uzlin, a někdy i prostřednictvím krevního oběhu do dalších míst organismu; tato forma tuberkulózy může být fatální (smrtelná), U některých infikovaných osob přejdou bakterie v plicích a ostatních orgánech do latentní fáze, z níž mohou být reaktivovány třeba i po několika letech. Poté může dojít k progresivnímu chorobnému procesu spjatému s tvorbou dutin v plicích.
V některých případech nejsou primárně infikovány plíce, ale lymfatické uzliny (zejména na krku), střevní trakt, kosti, ledviny či jiné orgány.
ROZŠÍŘENÍ
V celém světě dnes žije zhruba 30 miliónů lidí s aktivní tuberkulózou a ročně jich na ni asi tři milióny umírají. Tuberkulóza postihuje ze jména ty, jejichž organismus je oslaben podvýživou nebo jinými onemocněními (jako jsou zejména imunodeficience, diabetes mellitus nebo alkoholová závislost).
PREVENCE
Nejdůležitějším preventivním opatřením proti tuberkulóze je očkování, prováděné již v dětském věku.
PŘÍZNAKY A KOMPLIKACE
Vzhledem k tomu, že tuberkulóza obvykle postihuje plíce, patří k nejdůležitějšim příznakům kašel (někdy s vykašláváním krve), bolest na hrudi, dušnost, teplota a zvýšené pocení (zejména v noci), zhoršená chuť k jídlu a úbytek na váze. Hlavní komplikací plicní tuberkulózy je pleurální výpotek (hromadění tekutiny v oblasti mezi plícemi a hrudní stěnou) a pneumotorax (hromadění vzduchu v oblasti mezi plícemi a hrudní stěnou). V některých případech choroba vede i k úmrtí.
DIAGNÓZA
Diagnózu stanovuje lékař na základě příznaků a známek onemocnění, rentgenového vyšetření hrudníku, kožních testů a analýzy slin. Na rentgenovém snímku se téměř vždy zjišťují změny. Nejčastěji bývají postiženy horní oblasti plic, v nichž se objevují dutiny; starší zhojené oblasti se jeví jako trvalé stíny.
Ve slinách se pátrá po mikroorganismech způsobujících tuberkulózu, nebo se provádí kultivace bakterií (což však trvá až šest týdnů). Cennou pomocí je tuberkulinový test. Ve sporných případech lze k potvrzení diagnózy využít též bronchoskopie (vyšetřování průdušek očima pomocí bronchoskopu) nebo biopsie (podrobné vyšetřování částí chorobně změněních tkání).
LÉČBA A PROGNÓZA
Moderní léky jsou v léčbě tuberkulózy velmi účinné, i když v zájmu prevence vzniku bakteriální rezistence je nutné aplikovat vždy minimálně dvě různá antibiotika (např. iznniazid a rifampicin). Zhruba u pěti procent pacientů se vyvinou nežádoucí reakce (obvykle teplota nebo vyrážka), které pak vyžadují určitou změnu léčby. K zjištění, zda léčba nepůsobí toxicky na játra, se provádějí pravidelné krevní testy. Pokud nemocný absolvuje disciplinovaně celou léčebnou kúru, většinou se úplné uzdraví a nedochází ani k recidivám.
Tuberkulinový test:
Diagnostický test sloužící ke zjištění, zda určitý člověk má či nemá tuberkulózu. Tuberkulin je purifikovaný protein (bílkovina) získávaný z kultur tuberkulózního bacilu. Užívá se nejen k diagnostice tuberkulózy ale také k aktivní imunizaci (vakcinaci).
JAK SE PROVÁDÍ tento test:
Nejprve se kůže na předloktí pečlivě očistí a dezinfikuje. Poté se některou z užívaných technik do kůže vpraví malá dávka tuberkulinu. Po několika dnech se hodnotí kožní reakce - pokud se žádná nedostaví, je test negativní a znamená to, že osoba nebyla nikdy vystavena nákaze a není tedy vůči ní imunní. Pokud příslušná oblast kůže zčervená a ztvrdne, považuje se reakce za pozitivní a znamená předchozí vystavení ať již skutečné infekci, nebo očkovací látce.
