Asthma bronchiale
Úvod:
Astma, dříve též zvané „průdušková záducha“, je onemocnění, které lidstvo s největší pravděpodobností pronásleduje již po tisíciletí. Onemocnění s charakteristikou podobnou astmatu tak, jak ho známe my, již starověcí Egypťané 1 500 před naším letopočtem. Další zmínky nalezneme dokonce i v Homérově Iliadě a nebo v zápiscích žáků Hippokratových. Astma jako takové však pravděpodobně jako první popsal až Holanďan van Helmont (1577-1644). Formuloval astma jako záchvatovité místní onemocnění průdušek, jehož příčinou je prach a jídlo z ryb. Samotné záchvaty měly být způsobovány křečí průdušek. V roce 1693 vyšla v tehdejší Anglii první monografie na téma astma. V roce 1860 pak bylo Salterem popsáno astma u dětí.
Definice:
Definice astmatu se s postupem doby měnila. V původní podobě nám říká, že asthma bronchiale je charakterizováno záchvaty výdechové dušnosti, které jsou způsobeny generalizovanou obstrukcí dýchacích cest, částečně nebo úplně reverzibilní. Záchvaty jsou vázány na spouštěcí imunologické či neimunologické mechanizmy, vyvolané obvykle alergeny. Vznik alergie je vázán jak na faktory vrozené, tak na faktory získané, jejichž výsledkem je bronchiální hyperreaktivita.
V dnešní době se spíše uvažuje o definici podle WHO, která je zakotvena i v Mezinárodní dohodě o diagnostice a léčbě astmatu z roku 1992: Astma je chronické zánětlivé onemocnění dýchacích cest. Hlavními buňkami, které se zúčastní tohoto zánětu, jsou eosinofily a mastocyty, méně se pak uplatňují neutrofily a bazofily. Tento zánět zvyšuje hyperreaktivitu průdušek, jejímž důsledkem je bronchiální obstrukce, reverzibilní buď spontánně, nebo pod vlivem léčby.
Klasifikace astmatu:
Intermitentní astma – ojedinělé záchvaty (méně než 1× týdně), mezi kterými nemocný nemá žádné obtíže, noční záchvaty méně než 2x měsíčně. Plicní funkce mezi atakami jsou normální, PEF či FEV1 je před léčbou nad 80 % náležité hodnoty, variabilita PEF je pod 20 %. (PEF peak expiratory flow.)
Lehké perzistující astma – frekvence záchvatů nejméně týdně a nejvíce jedenkrát denně, noční příznaky se vyskytují více než 2× měsíčně, PEF je nad 80 %, variabilita 20–30 %.
Středně těžké perzistující astma – každodenní ataky záchvatovité dušnosti či noční záchvaty častěji než jedenkrát týdně, PEF mezi 60–80 %, variabilita 20–30 %.
Těžké perzistující astma – kontinuální příznaky s omezením životních aktivit, PEF pod 60 %, PEF je nad 30 %.
Epidemiologie:
Vzrůstající výskyt jak ve světě, tak u nás. V České republice je dnes kolem 4 miliónů atopiků, skoro 2,5 milionu alergiků, asi půl milionu astmatiků, přes jeden milión polinotiků a necelý milion pacientů z alergickými ekzémy.
Funkční změny:
Ztížen je hlavně výdech, při výdechu se totiž dýchací cesty zužují, tím se ještě více zvýší tlak v plicích, který působí další konstrikci dýchacích cest. Hlavním diagnostickým znakem obstrukce je tudíž zpomalení výdechového proudu (FEV1, PEF). Dále se díky přetrvávající kontrakci inspiračních dechových svalů zvětšuje hodnota funkční reziduální kapacity (FRC tzn. ERV+RV).
Terapie:
b2-sympatomimetika, glukokortikoidy, agonisté leukotrienových receptorů, antihistaminika…Akutně: adrenalin, bronchodilatancia.
