Horečka
Příčiny horečky
Porucha hypothalamu
Exogenní pyrogeny
Endogenní pyrogeny
1.Porucha hypothalamu
přímé dráždění center (traumatické poškození), elektrické nebo osmotické podněty, poruchou metabolismu monoaminů v CNS (např. po podání antidepresiv), nádory, degenerativní onemocnění CNS
2.Exogenní pyrogeny
- bakteriální toxiny (lipopolysacharidový komplex membrány gram negativních bakterií)
- viry obsahující lipidy (myxoviry,....)
- rozpustné komplexy antigen – protilátka aj.
mechanismus účinku :
1. působení exogenních pyrogenů na tkáňové makrofágy
2. aktivace makrofágů
3. produkce endogenních (sekundárních) pyrogenů během dvou hodin
tvorbu endogenního pyrogenu vyvolá i mechanická stimulace makrofágů (krystaly urátů nebo azbestová vlákna)
3.Endogenní pyrogeny
a) složení endogenního pyrogenu
b) působení endogenního pyrogenu
- lokální (autokrinní a parakrinní)
- celkové působení jako hormon: při vyšších koncentracích se dostává do plasmy a působí hlavně na CNS a hepatocyty
- při vysokých hodnotách endogenní pyrogen působí inhibičně vyplavením kortikoidů a prostaglandinů: inhibice endogenního pyrogenu – kortikoidy, histamin, prostaglandin, některé cytokiny, uromodulin
Výskyt horečky
INFEKCE
IMUNOLOGICKÉ PŘÍČINY
ENDOGENNÍ TOXICKÉ PŘÍČINY
EXOGENNÍ TOXICKÉ PŘÍČINY
CENTRÁLNĚ PODMÍNĚNÉ PORUCHY
PŘEHŘÁTÍ
NÁDORY
ENDOKRINNÍ PŘÍČINY
Stadia horečky
První stadium – incrementi
Druhé stadium – vrchol horečky = akme – stadium fastigii
Třetí stadium – pokles horečky = decrementi
Typy horeček
Kontinuální
Remitující
Intermitentní
Bifazická
Undulující
Rekurující
Subfebrilní
Horečka z klinického hlediska
a) Horečka jako nespecifický příznak má svoji důležitost a určitou informační hodnotu.
b) Horečka u infekčních onemocnění - zpravidla krátkodobá, většinou odeznívá do 2 týdnů. Je charakteristická náhlým začátkem, teplotou nad 38,5 oC, málokdy zimnicí, bolestmi hlavy, bolestmi svalovými, kloubními aj., nauseou, zvracením, průjmy, zvětšenými lymfatickými uzlinami nebo slezinou, meningeálními symptomy, dysurií. Podobné příznaky má akutní leukémie či vaskulitis.
c) Horečka přetrvávající týdny či měsíce je vždy závažným diagnostickým problémem. Pokud se neprokáže příčina, mluvíme o horečce neznámého původu.
d) Horečka může přetrvávat i u subakutních a chronických infekčních onemocnění, např. u skrytých abscesů v dutině břišní nebo v břišních orgánech (jaterní absces, subfrenický absces, abscesy v malé pánvi).
e) Déletrvající horečka je též příznakem renálních infekcí (vývodných cest močových) a intravaskulárních infekcí (bakteriální endocarditis).
f) Nežádoucí komplikací jsou iatrogenní infekce spojené s horečkou a způsobené katetrizací nebo infekcí fistul.
g) Hluboké mykózy a tuberkulóza, komplikace AIDS a jiných imunosupresivních nemocí jsou často provázeny horečkou. Horečku a lymfadenopatie najdeme u virových, ricketsiových a chlamydiových infekcí.
h) U neoplastických procesů je v některých případech horečka neznámého původu prvním příznakem onemocnění a až po několika měsících se zjistí další symptomy choroby. Někdy je progrese onemocnění pravidelně spojena s horečkou (Hodgkinova choroba), někdy se maligní onemocnění jeví zprvu jako zánětlivé (akutní leukémie). U horečky provázející solidní tumory se považuje za příčinu zvýšené teploty obliterace lymfatických cest, nekrotické změny v nádoru samém či metastatický rozsev.
ch) Nemoci pojivové tkáně jsou také provázeny horečkou (revmatická arthritis, periarteritis nodosa, systémový lupus erythematodes, polymyalgia rheumatica).
i) Je mnoho dalších onemocnění, které musíme brát v potaz, pokud pacient má jako jeden z příznaků horečku. V diferenciální diagnostice uvažujeme např. o skrytých hematomech, hemolytických krizích, plicní embolizaci, poruše termoregulace při endokrinních a metabolických onemocněních.
j) Psychogenní horečka u pacientů s psychickými poruchami a s abusem farmak. V těchto případech je frekvence srdeční nižší, než by odpovídalo stupni horečky.
k) Habituální hypertermii (37,2 –
l) Horečka jako následek užívání léků je jednou z možných vzácných komplikací při léčbě antibiotiky (hlavně beta-laktamázová, peniciliny), sulfonamidy, nitrofurantoiny, barbituráty či laxativy. Nemá charakteristické rysy, většinou se objevuje po 5 až 10 dnech léčby, ale někdy i dříve. Pokud vyloučíme jiné příčiny horečky, předpokládáme, že léky či jejich metabolity zde působí jako exogenní pyrogen.
