Rakovina ledvin
Co |e to rakovina?
Orgány a tkáně lidského těla se skládají z malých stavebních kostek, které se nazývají buňky. Rakovina je onemocnění těchto buněk. Buňky v různých částech těla mohou vypadat a pracovat různě, ale obnovují se a množí se stejným způsobem. Obvykle dochází k dělení buněk pravidelně a kontrolované, ale jestliže se některý z mechanismů tohoto procesu poruší, buňky se nepřestávají dělit a vzniká buněčný shluk, který se nazývá nádor. Nádory mohou být zhoubné (maligní) nebo nezhoubné (benigní).
U nezhoubných tumorů se nádorové buňky nešíří do dalších částí těla a nemají tedy charakter rakoviny. Jestliže ale pokračují v růstu v původním místě, mohou způsobovat problémy tlakem na okolní orgány.
Zhoubný nádor je tvořen buňkami, které mají schopnost šířit se mimo původní místo vzniku. Jestliže takový nádor není léčen, může také vrůstat do okolních tkání a ničit je. Někdy se mohou buňky z původního (primárního) nádoru uvolnit a šířit se do jiných orgánů prostřednictvím krevní nebo mízní soustavy. Jakmile se usadí v novém místě, mohou se opět dělit a dát vznik novému (sekundárnímu) nádoru (metastáze).
Je důležité si uvědomit, že rakovina není jedno onemocnění vyvolané jednou příčinou, s jedním způsobem léčby. Existuje více než 100 různých typů rakoviny a každý z nich má své jméno a svou vlastní léčbu.
Ledviny
Ledviny jsou párový orgán umístěný za břišní dutinou, který filtruje krev a vytváří moč, do které odstraňuje odpadové látky. Moč se dostává z ledvin do močového měchýře trubicemi, které se nazývají močovody. Když se močový měchýř naplní, odchází moč z těla močovou trubicí. Močová trubice ústí u žen nad pochvou a u mužů na hrotu pyje (penisu).
Jaké jsou příčiny rakoviny ledvin?
O příčinách rakoviny ledvin je známo velmi málo, ale výzkum stale pokračuje se snahou odhalit možné příčiny tohoto onemocnění.
Existují důkazy, že kouření cigaret zvyšuje riziko vývoje rakoviny ledviny.
Rakovina ledvin, stejně jako jiné rakoviny, není infekční a nemůže být přenesena na jiné lidi. Obvykle je postižena pouze jedna ledvina. Jen velmi vzácně se rakovina šíří i do druhé ledviny.
Jaké jsou příznaky rakoviny ledvin?
Prvním příznakem rakoviny ledvin je často krev v moči. Krev v moči se často objevuje náhle a ačkoli může ze dne na den zmizet, zpravidla se dříve či později objeví znovu. Někdy se mohou v moči tvořit krevní sraženiny a způsobovat bolestivé spasmy (křeče) svaloviny močovodu či močového měchýře. Někdy si pacienti mohou nahmatat útvar v břiše nebo zaznamenat tupou bolest v boku. Déle trvající teploty, vysoký krevní tlak a váhavý úbytek mohou také být příznaky rakoviny ledvin.
Jestliže si všimnete kteréhokoli z těchto příznaků, musíte být vyšetřen vaším lékařem - ale uvědomte si, že tyto příznaky mohou být způsobeny mnoha jinými příčinami než rakovinou, například infekcí či kameny v močovém měchýři či ledvinách. Většina lidí s kterýmkoli z výše zmíněných příznaků rakovinu ledvin nemá.
Rakovina ledvin se vyskytuje nejčastěji ve středním věku a u starších lidí, ačkoli existuje i neobvyklý typ rakoviny ledvin (Wilmsův tumor), který postihuje malé děti.
Jak stanoví lékař diagnózu?
Většina lidí přichází nejprve k svému rodinnému (praktickému) lékaři, který vás vyšetří a objedná vám další vyšetření včetně rentgenu. Váš praktický lékař vás může poslat kvůli těmto vyšetřením do nemocnice nebo se může o diagnóze a léčbě poradit se specialistou.
V nemocnici se vás přijímací lékař zeptá na všechny nemoci, které jste prodělali, a probere s vámi všechny příznaky onemocnění (odebere vám tzv. anamnézu). Poté vás vyšetří pomocí tzv. fyzikálních metod (poklep, poslech, aj.). Krevní testy a RTG plic se provádějí k hodnocení vašeho celkového zdravotního stavu.
Další vyšetření
Jestliže lékař dospěje na základě fyzikálního vyšetření k podezření, že byste mohl mít rakovinu ledvin, bude na vás požadovat absolvování některých dalších testů, aby mohla být stanovena definitivní diagnóza a aby mohl být, v případě nálezu rakoviny ledviny, určen rozsah onemocnění.
Mezi další testy patří:
Intravenózní urografie (IVU)
Toto vyšetření ukazuje abnormality ledvin a močových cest. Je možno ho provést na rentgenovém oddělení nemocnice a trvá zhruba hodinu.
Kontrastní látka (která umožní zobrazení ledvin) je vstříknuta do žíly, obvykle na paži, a dostává se krevním proudem do ledvin. Lékař může pozorovat pasáž kontrastní látky na obrazovce (skiaskopicky) a může si všimnout jakýchkoli abnormalit.
Po podání kontrastní látky můžete cítit několik minut horko a nával, ale tento pocit postupně vymizí. Měli byste být schopni odejít domů bezprostředně po skončení vyšetření.
Ultrazvukové vyšetření
Při tomto testu je využito schopnosti ultrazvukových vln vytvořit obraz vašich břišních orgánů. Obvykle se toto vyšetření provádí na rentgenovém oddělení v nemocnici.
Poté co se pohodlně uložíte na lůžko vleže na zádech, lékař vám rozetře nad vyšetřovanou oblastí na břiše gel. Lékař potom posunuje po břiše nad vyšetřovanou oblastí malou sondu podobnou mikrofonu, která vytváří zvukové vlny. Odrazy zvukových vln jsou sondou opět zachyceny a přeměněny pomocí počítače na obraz vašich orgánů.
Ultrazvuk může být také použit k měření velikosti a polohy nádoru. Vyšetření je nebolestivé a trvá jen několik minut.
Počítačová tomografie (CT).
Počítačová tomografie je typem rentgenového vyšetření. Je zachyceno množství obrazů, které jsou zpracovány počítačem, který vytvoří detailní obraz vnitřku vašeho těla.
Lékař vás požádá, abyste v den vyšetření nejedli ani nepili nic alespoň několik hodin před dobou, na kterou jste objednán. S sebou domů dostanete speciální tekutinu obsahující kontrastní látku s úkolem vypít ji několik hodin před vyšetřením a poté znovu na rentgenovém oddělení. Podání kontrastní látky umožní jasné zobrazení vyšetřovaných orgánů.
Vyšetření může začít poté co se pohodlně uložíte na vyšetřovacím lůžku. Počítačová tomografie je zcela nebolestivá, ale může vyžadovat, abyste ležel klidně asi 30-40 minut.
ětšina lidí může po skončení vyšetření odejít domů.
Izotopové vyšetření kostí
Izotopové vyšetření kostí se obvykle provádí k zjištění, zda se některé nádorové buňky nešíří mimo ledviny a nepronikly do kostí. Při tomto testu je injekčně podáno clo žíly, obvykle na paži, malé množství radioaktivní látky a pacient je vyšetřován speciálním přístrojem, který měří minimální množství radioaktivity.
Na základě tohoto vyšetření vám lékař může říci, jaký je rozsah onemocnění, protože větší množství radioaktivity se hromadí v kostech, kde se usadily nádorové buňky.
Po vyšetření nebudete radioaktivní, protože použité množství radioaktivity je velmi malé.
Jaké existují způsoby léčby?
Chirurgická léčba je hlavním způsobem léčby rakoviny ledviny, ale někdy vám váš lékař může rovněž doporučit léčbu zářením či dalšími léky, jak před operací, tak po operací.
Lékař plánující vaši léčbu musí vzít v úvahu řadu faktorů včetně věku, celkového zdravotního stavu, typu a velikosti nádoru a jeho rozsahu.
Možná, že zjistíte, že jiní pacienti v nemocnici s rakovinou ledviny jsou léčeni jiným způsobem než vy. To je nejčastěji způsobeno tím, že jejich onemocnění je poněkud odlišné a proto vyžaduje jiné způsoby léčení. Může ta být způsobeno také tím, že lékaři mají na léčbu různé názory. Jestliže budete mít jakékoli otázky týkající se vaší léčby, zeptejte se lékaře a sester, kteří se o vás starají. Často pomůže připravit si seznam otázek, na které se chcete zeptat, a vzít si s sebou k rozhovoru s lékařem blízkého přítele nebo> příbuzného.
Někteří lidé rádi vyslechnou i názor jiného lékaře předtím, než se rozhodnou, jak se budou léčit. Většina lékařů vám doporučí jiného specialistu, který vás seznámí se svým názorem, jestliže to pokládáte za užitečné.
Chirurgická léčba
První léčbou rakoviny ledviny je obvykle operace, nazývaná nefrektomie - odstranění ledviny. Chirurg vám odstraní v celkovém znecitlivění (anestézii) postiženou ledvinu a okolní tkáň. Jestliže jsou také postiženy mízní uzliny v blízkosti ledviny, chirurg je také při této operaci odstraní. Nádor může být zcela odstraněn dokonce i v případě, že se šíří do hlavní ledvinné žíly.
S jednou ledvinou můžete žít zcela normální život. Zbývající normální ledvina je schopna vykonávat plně funkci, kterou původně sdílely obě ledviny.
Chirurgická léčba je často jediným způsobem léčby, který je potřebný k úplnému odstranění rakoviny, ale někdy na vás mohou lékaři požadovat, abyste ještě absolvoval léčbu zářením nebo některými jinými léky, buď k zmenšení nádoru a usnadnění jeho operace nebo k léčbě rakoviny, která se již rozšířila mimo ledvinu.
Radioterapie
Radioterapie léčí rakovinu soustředěním paprsků s vysokou energií do nádorového ložiska s následným zničením nádorových buněk a s jen minimálním poškozením normálních zdravých buněk.
Léčba zářením může být použita před operací k zmenšení nádoru a usnadnění operace. Někdy se mohou lékaři rozhodnout pro léčbu zářením po operaci, jestliže mají obavy, že v těle mohly zůstat rakovinné buňky. Léčba zářením se rovněž používá k zmírnění bolesti, jestliže se rakovinné buňky rozšířily do kostí.
Radioterapie se provádí v nemocnici na speciálním radioterapeutickém oddělení. Cyklus záření se obvykle podává 5 dní po sobě (od pondělka do patku) s přestávkou o víkendu. Délka léčby bude záviset na typu a rozsahu rakoviny. Váš lékař jistě s vámi způsob léčby probere.
Plánování léčby zářením
Aby byl zajištěn maximální užitek léčby zářením (radioterapie), musí být radioterapie pečlivě naplánována. Během vašich prvních několika návštěv na radioterapeutickém oddělení budete požádán, abyste si lehl pod velký přístroj, který se nazývá simulátor, který snímkuje ozařovanou oblast. Někdy může být k těmto účelům použit i počítačový tomograf. Plánování léčby je velmi důležitou částí radioterapie a někdy trvá i několik návštěv než je radioterapeut (lékař, který plánuje vaši léčbu zářením) spokojen s výsledkem.
Na vaši kůži mohou být nakresleny značky, které pomáhají radioterapeutům, aby vás pod zářič dobře umístili a aby bylo jasné, kam jsou paprsky namířeny. Tyto značky musí zůstat viditelné během celé léčby, ale po jejím skončení mohou být smyty. Na začátku léčby zářením dostanete instrukce, jak se starat o kůži v oblasti, která je ozařována.
řed každým radioterapeutickým sezením vás radioterapeut či laborant umístí pečlivě na pohovku, buď vsedě či vleže a ujistí se, že vaše poloha je pohodlná. Během léčby, která trvá jen několik minut, budete ponechán v místnosti o samotě, ale budete moci hovořit s laborantem, který vás bude pečlivě kontrolovat z vedlejšího pokoje. Radioterapie není bolestivá, ale po dobu léčení musíte zůstat několik minut v klidu.
P
Vedlejší účinky
Radioterapie může způsobit celkové vedlejší účinky, jako je nucení na zvracení, zvracení či únava. Tyto vedlejší účinky mohou být mírné i více obtěžující, v závislosti na dávce záření a délce léčby. Radioterapeut vás bude informovat, jaký rozsah vedlejších účinků můžete očekávat.
Nucení na zvracení a zvracení mohou být obvykle účinně léčeny léky proti zvracení (antiemetiky), které vám váš lékař předepíše. Jestliže nebudete mít chuť k jídlu, měli byste nahradit jídlo výživnými vysoce kalorickými nápoji, které jsou zpravidla v lékárnách dostupné.
Ztráta vlasů se nevyskytuje, jestliže je radioterapie používána k léčbě v oblasti ledvin. Radioterapie může rovněž způsobit, že se budete cítit unavený. Je třeba, abyste dle možností dostatečně odpočíval, zvláště jestliže musíte každý den cestovat na větší vzdálenosti.
Tyto vedlejší účinky vymizí postupně po skončení cyklu léčby zářením, ale je důležité o nich informovat vašeho lékaře, bude-lí se rozhodovat o jejím pokračování.
Radioterapie vás neučiní radioaktivním a ostatní lidé, včetně dětí, mohou být v průběhu léčby bez nebezpečí s vámi.
Hormonální léčba
V některých případech vám může lékař doporučit léčbu tabletami obsahujícími hormon progesteron, který může pomoci udržet pod kontrolou ty rakovinné buňky, které se rozšířily mimo ledvinu, a v některých případech může zmenšit nádor.
Tato léčba způsobuje obvykle velice málo vedlejších účinků. Vedlejší účinky jsou navíc obvykle velmi mírné. Může jít o zvýšenou chuť k jídlu a přibývání na váze.
Biologická léčba
Interferon
Interferon je novým lékem rakoviny ledvin. Je to látka, která se v těle normálně vytváří jako ochrana proti virovým infekcím, jako je chřipka. V současné době je možné ji vyrábět v laboratoři metodou genetického inženýrství. Interferon se obvykle podává třikrát týdně jako podkožní injekce velmi tenkou jehlou. Injekce mohou být poněkud nepříjemné. Vy nebo vaši příbuzní se mohou naučit píchat tyto injekce doma.
V prvním týdnu nebo prvních dvou týdnech léčby, může interferon vyvolat vedlejší účinky podobné příznakům chřipky, zejména třesavku, teplotu, bolesti hlavy a bolesti v zádech, kloubech a svalech. Ačkoli jsou tyto příznaky během léčení nepříjemné, rychle vymizí po skončení léčby.
Jestliže specialista ve vaší nemocnici dospěje k názoru, že by léčba interferonem byla pro vás vhodná, měl by léčbu konzultovat s centry, která organizují klinické studie s touto léčbou.
Interleukin
Jiným novým způsobem léčby rakoviny ledviny je interleukin 2. Tato látka se v těle vyskytuje přirozeně a funguje jako posel stimulující lymfocyty (typ bílých krvinek) k boji s infekcí. Interleukin je normálně přítomen v těle jen ve velmi malých koncentracích, ale vědci objevili, jak vyrábět velká množství této látky v laboratoři s využitím metod genetického inženýrství.
Když byla tato léčba zkoušena poprvé, byly nežádoucí účinky velmi těžké. Nyní probíhají studie, jejichž cílem je snížit závažnost vedlejších účinků. Nejobvyklejšími vedlejšími účinky jsou: teplota, bolesti hlavy, nucení na zvracení, zvracení, váhový přírůstek, nízký krevní tlak, vyrážka na kůži a svěděni kůže, ztráta chuti k jídlu a průjem. Tyto vedlejší účinky mohou být velmi nepříjemné, ale jsou jen dočasné a zmizí po skončení léčby. Váš lékař bude také schopen léčit některé z těchto vedlejších účinků.
Skutečný přínos interleukinu k léčbě rakoviny ledviny není zatím známý a v současné době tato léčba pomohla jen malému počtu léčených nemocných. Jestliže váš specialista dospěje k názoru, že je tento druh léčby pro vás vhodný, měl by konzultovat centrum zabývající se klinickými studiemi s interleukinem 2.
Chemoterapie
Zatím nebylo definitivně prokázáno, že je chemoterapie v léčbě rakoviny ledviny užitečná, ale může vám být nabídnuta jako součást klinické studie s novými léky.
Chemoterapie je použití speciálních protinádorových (cytostatických) léků, které jsou schopny zničit rakovinné buňky. Působí zablokováním růstu nádorových buněk. Protože tyto léky putují krevním proudem, mohou zasáhnout rakovinné buňky kdekoli v těle.
Cytostatické léky se někdy podávají jako tablety nebo častěji nitrožilně (injekcí do žíly). Chemoterapie se podává jako cyklus léčby trvající několik dní. Poté následuje několikatýdenní přestávka, která umožní vašemu tělu rekonvalescenci z vedlejších účinků léčby. Počet cyklů chemoterapie, které dostanete, záleží na typu nádoru, kterým trpíte a na tom, jak tento nádor odpovídá na léčbu.
Chemoterapie se může také podávat ambulantně, ale zpravidla vyžaduje několikadenní pobyt v nemocnici.
Vedlejší účinky
Některé cytostatické léky nepůsobí v těle jen na rakovinné buňky, ale snižují také přechodně počet normálních krevních buněk. Jestliže je počet krevních buněk snížen, můžete mít zvýšený sklon k infekci a můžete se také snadno unavit. Během léčby bude váš krevní obraz pravidelně vyšetřován a v případě potřeby dostanete krevní převod (transfuzi) jako léčbu nedostatku červených krvinek (anémie). Jestliže budete mít teplotu, měl byste o ní ihned informovat vašeho lékaře, aby vám mohla být podána antibiotika jako léčba infekce.
Některé léky používané k léčbě rakoviny ledviny mohou způsobit nucení na zvracení a zvracení. To může být obvykle zmírněno použitím léků proti nevolnosti (antiemetik), které vám lékař předepíše. Některé léky také mohou vyvolat bolesti v ústech s tvorbou drobných vřídků. Důležité je často si vyplachovat ústa a sestra vám ukáže, jak to máte správně dělat. Jestliže nemáte chuť k jídlu, měl byste nahradit jídlo výživnými nápoji nebo tekutou dietou.
Naneštěstí je také jiným běžným vedlejším účinkem těchto léků ztráta vlasů. Vlasy ale rychle dorostou po skončení léčby. Mnoho lidí nosí paruky či klobouky. Paruka vám může být rovněž vaším lékařem předepsána.
Chemoterapie působí na nemocné různým způsobem. Mnoho nemocných je schopno vést v průběhu léčby normální život, zatímco jiní se cítí velmi unaveni a mohou pracovat jen mnohem pomaleji. Je třeba přizpůsobit činnost tomu, jak se cítíte a neprotěžovat se.
Sledování
Po skončení léčby bude váš lékař pravděpodobně chtít, abyste chodil na pravidelné kontroly a rentgenová vyšetření. Takové kontroly obvykle pokračují několik let. Jestliže budete mít jakékoli problémy nebo si všimnete jakýchkoli nových příznaků v mezidobí mezi dvěma kontrolami, měl byste o nich co nejdříve informovat svého lékaře.
Výzkum - klinické studie
Výzkum nových možností léčby rakoviny ledviny stále pokračuje. Protože žádný ze současných způsobů léčby nevede k vyléčení všech léčených nemocných, hledají lékaři zabývající se rakovinou (onkologové) stále nové způsoby léčby těchto nemocí s pomocí tzv. klinických studií.
Jestliže některé předběžné studie ukazují, že nová léčba by mohla být účinnější než obvykle používaná léčba, onkologové organizují studie, jejichž cílem je srovnat novou léčbu s nejlepší dostupnou standardní léčbou. Tento typ studie se nazývá klinická studie a jde o jediný způsob, jak spolehlivě ověřit nové způsoby léčby. Často se na takových klinických studií podílí více nemocnic v zemi.
Aby mohly být způsoby léčby přesně srovnány, je o typu léčby, který pacient dostane, rozhodnuto náhodně a nikoli lékařem, který pacienta léčí. V minulosti se totiž ukázalo, že jestliže vybírá typ léčby lékař nebo jestliže se dává vybrat nemocnému, mohou oba dva neúmyslně ovlivnit výsledky studie.
V kontrolovaných klinických studiích s náhodným výběrem typů léčby dostává polovina pacientů standardní léčbu a druhá polovina dostává novou léčbu, která se může, ale nemusí, ukázat jako lepší než standardní léčba. Léčba je pokládána za lepší, jestliže je buď účinnější v ničení nádorových buněk, nebo je srovnatelně účinná, ale má výhodu menšího počtu nežádoucích vedlejších účinků.
Důvodem, proč vás může váš lékař požádat, abyste se zúčastnil takovéto klinické studie je, že není možné říci, který z obou způsobů léčby je pro pacienty nejlepší, dokud to nebude rozhodnuto pomocí takovéto studie.
Každá taková klinická studie musí být před zahájením schválena Etickou komisí. Váš lékař musí obdržet váš informovaný souhlas před vaším zařazením do jakékoli klinické studie. To znamená, že jste informován o smyslu studie, i o tom, proč jste by! požádán, abyste se podobné studie zúčastnil, a že si uvědomujete, co pro Vás účast v takové studii znamená.
;l poté, co dáte svůj souhlas s účastí ve studii, můžete ještě v kterémkoli momentu změnit svůj názor. Vaše rozhodnutí nebude mít žádný vliv na postoj vašeho lékaře k vám. Jestliže se rozhodnete nezúčastnit se studie nebo z ní odstoupit, bude vám poskytnuta nejlepší dostupná standardní léčba místo nové léčby, s kterou je tato standardní léčba srovnávána.
Jestliže se opravdu rozhodnete zúčastnit se takové studie, je důležité si uvědomit, že jakýkoli typ léčby, kterým budete léčen, byl již pečlivě zkoumán v předběžných studiích než se přikročilo ke kontrolovaným klinickým studiím s náhodným výběrem typu léčby. Účastí v takové klinické studii rovněž přispějete k pokroku lékařské vědy a tak zlepšíte perspektivy pacientů v budoucnosti.
Vaše pocity
Když se lidé dozvědí, že mají rakovinu, jsou většinou zdrceni. Vzniká mnoho různých emocí, které způsobují zmatek a časté změny nálady. Možná, že nebudete zažívat všechny níže popsané pocity nebo zkušenosti ve stejném rozsahu. To ale neznamená, že se nebudete muset vyrovnat se svou chorobou. Reakce se liší od jedné osoby k druhé, neexistuje žádný správný či špatný způsob, jak pociťovat přítomnost nemoci. Tyto emoce jsou součástí procesu, kterým musí většina lidí projít, aby se se svou chorobou vyrovnala. Partneři, členové rodiny a přátelé často zažívají podobné pocity a často potřebují stejnou podporu a pomoc jako vy, aby zvládli své pocity.
Šok a nevíra
"Nemohu uvěřit tomu, že to je pravda."
To je častá bezprostřední reakce, poté co je diagnostikována rakovina. Možná, že se budete ptát znovu a znovu na stejné otázky a že budete potřebovat, aby vám každá drobná informace byla několikrát opakována. Tato potřeba opakování je obvyklou reakcí na šok. Někteří lidé mohou zjistit, že pocit beznaděje jim zabraňuje v tom, aby o své chorobě mohli hovořit se svojí rodinou a přáteli, zatímco jiní lidé cítí naléhavou potřebu diskutovat o své chorobě se všemi lidmi ve svém okolí, je to jeden ze způsobů, jak se se zprávou o nemoci vyrovnat.
Strach a nejistota
"Musím zemřít? Budu mít bolesti?"
Rakovina je hrozné slovo obklopené strachem a mýty. Jednou z hlavních obav, kterou vyjadřují téměř všichni pacienti s nově diagnostikovanou rakovinou je: "Musím zemřít?"
Ve skutečnosti je dnes mnoho druhů rakoviny vyléčitelných, zejména jestliže jsou zachyceny v dostatečně časné fázi. l když není rakovina úplně vyléčitelná, vedou moderní postupy obvykle k dlouhodobé (mnohaleté) stabilizaci onemocnění a mnoho nemocných může vést prakticky normální život.
"Budu mít bolesti?" a "Budou bolesti nesnesitelné?" jsou jiné běžné obavy. Ve skutečnosti mnoho pacientů s rakovinou nemá vůbec žádné bolesti. Pro ty, kteří bolesti mají, dnes existuje mnoho moderních léků a jiných technik, které velmi účinně odstraní bolest nebo ji alespoň udrží pod kontrolou.
Mnoho lidí má obavy týkající se jejich léčby, zda je či není účinná, a jak zvládnou možné vedlejší účinky. Nejlepší je probrat podrobně vaši individuální léčbu s vaším lékařem. Připravte si seznam otázek, na které se chcete zeptat, a nebojte se požádat vašeho lékaře, aby vám některé odpovědi zopakoval nebo vysvětlil, pokud jste jim neporozuměl. Možná si s sebou k lékaři raději vezměte blízkého přítele nebo příbuzného. Jestliže budete rozčilen, může se stát, že si nebudete moci vzpomenout na některé detaily z vašeho rozhovoru s lékařem, které jste zapomněli. Váš přítel může rovněž lékaři položit některé otázky, které byste mu neradi pokládali sami. Někteří lidé se bojí i pobytu v nemocnici. Pro někoho to může být hrozné místo, zejména jestliže v nemocnici nikdy předtím nebyl. Proberte tyto své obavy s vaším lékařem, měl by vás jich zbavit.
Často se vám bude zdát, že lékaři neodpovídají na vaše otázky úplně, nebo, že jejich odpovědi jsou příliš neurčité. Je často nemožné říci s jistotou, zda rakovina byla zcela vyléčena. Lékaři vědí z minulé zkušenosti přibližně, jak mnoho lidí reaguje příznivě na určitý typ léčby, ale je prakticky nemožné předvídat budoucnost u jednotlivého nemocného. Mnoho lidí pokládá za velmi těžké žít s nejistotou, nevědět, zda jste či nejste vyléčen může být velmi znepokojující.
Nejistota ohledně budoucnosti může způsobit nemalé napětí, ale obavy a fantazie jsou často horší než realita. Strach z neznámého může být tak strašný, že získání určitých informací o vaší chorobě může být uklidňující a možnost hovořit o nálezech s rodinou a přáteli vám může pomoci překonat napětí způsobené zbytečnými obavami.
Popření
"Nic mi není, cítím se dobře, nemám rakovinu."
Pro některé lidi je nejlepším způsobem, jak se vyrovnat s rakovinou, nechtít o své nemoci nic vědět a mluvit o ní co nejméně. Jestliže to tak cítíte, je třeba, abyste řekli jasně lidem ve svém okolí, že nechcete o své nemoci, alespoň zatím, mluvit.
Někdy jde ale o něco jiného. Možná si všimnete, že je to vaše rodina a vaši přátelé, kteří odmítají vzít vaši nemoc na vědomí. Chovají se, jako byste neměl rakovinu, například snižováním významu vaší úzkosti a příznaků a úmyslnou změnou tématu rozhovoru. Jestliže vás to rozčiluje nebo uráží, protože byste chtěl, aby vás podpořili tím, že by s vámi sdíleli vaše pocity, zkuste jim říci, jak se cítíte. Začněte asi ujištěním, že víte, co se stalo a že vám pomůže, jestliže s nimi budete moci hovořit o své nemoci.
Zlost
"Proč zrovna já? A proč právě teď?"
Zlost může zakrýt jiné pocity, jako jsou strach či smutek a vy si můžete vylít svou zlost na těch, kdo jsou vám nejbližší a na lékařích a sestrách, kteří se o vás starají. Jestliže jste věřící, můžete se také hněvat na boha.
Je pochopitelné, že můžete být hluboce rozhořčen mnoha aspekty vaší choroby a neměl byste se cítit vinen, že máte zlostné myšlenky nebo podrážděné nálady. Vaši příbuzní a přátelé si však nemusí vždy uvědomovat, že vaše zlost je zaměřena na vaši nemoc a ne proti nim. Jestliže to dokážete, bylo by dobré říci jim to ve chvíli, kdy se necítíte tak rozhořčen, nebo, jestliže vám to připadá obtížné, měl byste jim ukázat tyto odstavce z této brožurky. Jestliže se vám zdá obtížné hovořit o tom s rodinou, měl byste se asi obrátit na odborníka, např. klinického psychologa.
Obviňování a vina
"Kdybych nebyl .. . tak by se to nikdy nestalo. Je to moje vlastní chyba."
Někdy lidé kvůli své nemoci obviňují sebe nebo jiné lidi. Možná proto, že se často cítíme lépe, když víme, proč se nějaká věc stala, ale protože lékaři jen vzácně vědí přesně, co způsobilo u jednotlivého pacienta rakovinu, není žádný důvod se obviňovat.
Rozmrzelost
"Pro tebe je to snadné, ty se s tím nemusíš vyrovnat."
Je pochopitelné, že vám může připadat nespravedlivé, že vy máte rakovinu, zatímco jiní lidé se cítí velmi dobře. Podobné pocity rozmrzelosti se mohou objevit čas od času v průběhu nemoci a léčení z různých důvodů. Příbuzní mohou být také někdy rozmrzelí, že změny vyvolané pacientovou nemocí zasahují do jejich života.
Obvykle pomůže, když se o těchto pocitech otevřeně hovoří. Jestliže se tyto pocity nepřeberou, vedou často k zlosti a pocitům viny.
Stažení se a izolace
"Nechtě mě prosím vás o samotě."
Čas od času v průběhu vaší nemoci se může stát, že budete raději o samotě, abyste si mohli srovnat své myšlenky a emoce. To může být někdy pro vaši rodinu a přátele obtížné, proto by rádi sdíleli vaše obtíže s vámi. Usnadníte jim to, jestliže je ujistíte, že ačkoli se nyní necítíte na to, abyste s nimi o své nemoci hovořil, promluvíte si s nimi o všem později.
Nechuť hovořit může být někdy způsobena depresí. Je obvykle vhodné zmínit se o depresi vašemu praktickému lékaři, který vám může předepsat léky proti depresi a nebo vás doporučit např. k psychiatrovi (či psychologovi), který se speciálně zabývá emočními problémy pacientů s rakovinou.
Snaha o vyrovnání se s nemocí
Po jakékoli léčbě rakoviny trvá často dlouho než se emoce uklidní. Je třeba, abyste zvládnul nejen vědomí, že máte rakovinu, ale také nežádoucí účinky léčby.
Léčba rakoviny ledviny může vyvolat nepříjemné vedlejší účinky, ale někteří lidé jsou přesto schopni vést během léčby téměř normální život. Obvykle je ale třeba si v době léčby poněkud odpočinout a vyhradit si čas i na rekonvalescenci. Dělejte tedy, na co se cítíte, a snažte se dostatečně si odpočinout.
Neberte jako známku selhání, jestliže nejste schopni ve vyrovnat se vším sami. Jestliže jiní lidé pochopí, co cítíte, mohou vám pomoci.
Komu a co říci
V některých rodinách je obtížné hovořit o rakovině a zabývat se potížemi toho druhého. První reakcí mnoha příbuzných je, že by se o rakovině nemocnému vůbec nemělo říci. Mají strach, že se nemocný s touto zprávou nebude schopen vyrovnat anebo, že i pro ně bude obtížné, když jejich blízký bude vědět pravdu o tom, že má rakovinu. Jestliže padne rozhodnutí neříci nemocnému pravdu, musí rodina nemocnému zprávy o jeho nemoci tajit. Taková tajemství se v rodině těžko uchovají a mohou vést k izolaci nemocného s rakovinou, což často způsobuje zbytečný strach a vede k napětí mezi členy rodiny. V každém případě, mnoho nemocných má stejně podezření, že mají rakovinu, i když se jim to přímo neřekne.
Jste-li pacient nebo jeho blízký příbuzný, rozhlédněte se po přátelích a příbuzných s pozitivními životními postoji. Takoví přátelé jsou vždycky mnohem užitečnější než zachmuření pesimističtí lidé.
Příbuzní a přátelé vám mohou pomoci tím, že trpělivě vyslechnou všechno, co jim nemocný s rakovinou chce říci. Nezasahujte příliš do rozhovoru o nemoci. Často stačí jen poslouchat a nechat nemocného s rakovinou mluvit, když on sám chce.
Jak o tom pohovořit s dětmi
Rozhodnutí o tom, co říci dětem o vaší rakovině, je obtížné. Co všechno se jim může říci, záleží na jejich věku a duševní zralosti. Velmi malé děti se zabývají jen bezprostředními událostmi. Nejsou schopny pochopit nemoc a potřebují jen jednoduché vysvětlení, proč jejich příbuzný nebo přítel musí jít do nemocnice a proč se necítí normálně. O něco starší děti již mohou pochopit výklad o nemoci ve formě dobrých a špatných buněk, ale všechny děti by měly být opakovaně ujišťovány, že nemoc nevznikla v důsledku nějaké jejich chyby, protože děti často ať už se jim to naznačuje nebo ne, cítí, že by mohly být obviňovány, a mohou se cítit velmi dlouho vinny. Většina dětí starších deseti let je schopna pochopit i velmi komplikované vysvětlení.
Dospívající se zpravidla zvláště obtížně vyrovnávají se situací, protože cítí, že jsou tlačeni zpět do rodiny právě v době, kdy se od ní začínali osvobozovat a získávat nezávislost.
Otevřený poctivý přístup je obvykle nejlepším způsobem pro všechny děti. Vyslechněte jejich obavy a všímejte si, jakýchkoli změn v jejich chování. To může být způsob, jak vyjadřují své pocity, Někdy je dobré sdělit jim na začátku jen malou část informace a postupně je seznamovat se závažností nemoci, l velmi malé děti jsou schopny poznat, že něco není v pořádku, nenechávejte je tedy v nejistotě o tom, co se děje. Jejich nejistota, o co by se pravděpodobně mohlo jednat, může být mnohem horší než skutečnost.
Co můžete udělat
Mnoho lidí, kteří jsou seznámeni s diagnózou rakoviny, cítí beznaději a myslí, že nemohou udělat nic, než navštěvovat lékaře a nemocnice. Tak to ale není. Je mnoho věcí, které byste vy a vaše rodina měli v této době udělat.
Porozumění nemoci
Jestliže vy a vaše rodina porozumíte vaší nemoci a jejímu léčení, budete lépe připraveni vyrovnat se se situací. Tímto způsobem přinejmenším získáte představu, s čím máte bojovat.
Má-li mít ale taková informace nějakou cenu, musí být poskytnuta spolehlivým zdrojem, aby vás zbavila zbytečných obav. Někteří lidé vám mohou nabídnout radu a informace, protože mají bohaté zkušenosti, ale uvědomte si, že vaše nemoc je individuální a co platí pro jiné, nemusí platit pro vás. Osobní lékařskou informaci by vám měl poskytnout váš lékař, který je nejlépe seznámen s vaším celkovým zdravotním stavem. Jak již bylo zmíněno, může být užitečné připravit si před návštěvou lékaře seznam otázek, které mu chcete předložit, nebo si s sebou vzít přítele nebo příbuzného, kteří by vám mohli připomenout věci, které chcete vědět, ale na které byste mohl snadno zapomenout.
Praktické a pozitivní úkoly
Občas možná nebudete schopen dělat některé věci, které jste dříve pokládal za samozřejmé. Ale poté co se váš stav zlepší, budete si opět moci dávat jednoduché cíle a postupně si opět vybudovat sebedůvěru. Dělejte věci pomalu a vždy jen jednu věc najednou.
Mnoho lidí mluví o "boji s nemocí". To je zdravý přístup a měli byste s nemocí bojovat také tím, že se budete snažit ovlivnit výsledky léčby. Jednou ze snadných možností je zdravá vyrovnaná dieta. Jiným způsobem je naučit se relaxační techniky, které můžete praktikovat doma s pomocí magnetofonových kazet.
Mnoho lidí pokládá za užitečné pravidelně cvičit. Typ cvičení, které si zvolíte, a jeho náročnost by měly záviset na tom, čemu jste zvyklí a jak dobře se cítíte. Postavte si realistické úkoly a postupně je zvyšujte.
Kdo vám může pomoci
Nejdůležitější je uvědomit si, že jsou lidé, kteří jsou připraveni pomoci vám a vaší rodině. Často je snadnější hovořit s někým, kdo není přímo angažován ve vaší nemoci. Může být pro vás užitečné hovořit např. s klinickým psychologem. Některým lidem přináší výraznou útěchu náboženství a možná, že jim nejvíce pomůže pohovořit si o své nemoci s místním farářem, kaplanem, nebo jiným představitelem jejich náboženství.
Ve společnosti jsou další lidé, kteří vám mohou nabídnout pomoc. Např. sestra, která spolupracuje s vaším rodinným lékařem, může navštěvovat některé pacienty a jejich rodiny doma. Konzultujte své problémy také s vaším praktickým lékařem, který by vám mohl poradit, jak organizovat některý typ sociální péče, pokud jej potřebujete.
Některé nemocnice mají rovněž své vlastní klinické psychology nebo další školené pracovníky, kteří s vámi mohou probrat některé praktické problémy. Nemocniční sociální pracovnice je často schopna vám v mnoha věcech poradit a informovat vás o sociálních službách v místech vašeho bydliště a dalších event. nárocích, které mohou vyplývat z vaší nemoci nebo případného invalidního důchodu.
Jsou ale lidé, kteří potřebují více než radu a podporu. Tito lidé mohou např. dospět k závěru, že přes veškerou snahu nejsou schopni zvládnout depresi, pocity beznaděje a úzkost. V některých nemocnicích jsou specialisté (psychiatři, kliničtí psychologové), kteří vám mohou pomoci zvládnout tyto emoce. Konzultujte buď svého ošetřujícího lékaře v nemocnici nebo svého praktického lékaře, aby vás dle potřeby doporučil k takovému specialistovi.
V